Krajková - Gossengrün

Historické prameny, které poskytují spolehlivou představu o našem městečku, jsou velmi chudé. Státní Archiv v sobě ukrývá pouze dvě cenné listiny z let 1484 a 1760, ale již žádné další dokumenty. Ztracené jsou, jako všechny staré dokumenty církve, z důvodů dlouhých válečných let , to byl také případ archivu městské radnice. Co zbylo, zničil v roce 1807 velký požár. Gossengrün byl dříve vždy v držení hradu a panství Hartenberg. Tak se dozvídáme z uvolňovací listiny hraběte J. Henry von Pißnitz z r. 1760, že Gossengrün byl hradnímu pánu z Hartenbergu nejen poddaný, ale až do roku 1760 byly obyvatelé i nevolníky. Zatímco Gossengrün má městská práva od roku 1845, místo bylo až do roku 1848 pod jeho správou, a zde byl pouze soudce a mohl být uplatněn katastrální systém.

Těžba rudy byla také Gossengrünu přínosem na výběru daní. Hornický perlík a kladívko se staly znakem města. Král Vladislav udělil právo 1485 výběru daní do městské pokladny. Ale na rozdíl od sousedního města Oloví (Bleistadt), které bylo již svobodné královské město, zůstal Gossengrün pod správou Hartenberku. To existovalo ještě dlouho po jeho udělení. První písemná zmínka jako o obci panství Hartenberku by měla být až v roce 1350. V této době však byl již farní kostel. Oblasti s kostelem jsou obvykle starší než okolní vesnice. Dá se proto předpokládat, že Gossengrün byl jeden z nejstarších obcí oblasti Hartenberku.

V oblasti Gossengrünu se nikde dříve nezmiňovalo o vesnici v okrese Falkenau. Takže si můžete dát narození našeho malého města s velkou pravděpodobností do období před rokem 1250. Podle Rudolfa Fischera znamená Gossengrün "zelený palouk." To na chebsku často "zelený palouk" znamenalo, že odlesňováním se získalo pole a luční půda. Goß nebo Gosse je osoba, resp. příjmení. Ale promítá se sem mnoho různých názorů. To už byla před stoletími typická řadová obec, tato forma osídlení je i dobře patrná zvětšováním plochy. Teprve Pißnitzové osvětlili temnotu historie Gossengrünu. V roce 1610 byla vytvořena první pozemková kniha, ale i tyto cenné dokumenty byly později ztraceny. Již v roce 1617 byl pořízen nákup městského domu jako radnice, která byla až do vyhoštění stále ve vlastnictví obce. Také se panství staralo o místní chudé. Potřební našli přístřeší a péči v místě proti Leopoldovým Hammrům ve dvoře "Lippnitz-grün". V roce 1643 daroval Heinrich von Pißnitz tento dvůr obci za předpokladu, že obec postaví její vlastní chudobinec.

Pivovar byl postaven hrabětem Schlickem a správu přenechal obci proti zaplacení 12 centů z každé várky. Původně byla obec jediným příjemcem výnosů, avšak později vznesli měšťané požadavek na tyto dávky. Zhruba od roku 1890 zastavil pivovar stavební činnosti a začal stavět byty. Podle seznamu poddaných měl Gossengrün v r. 1651 jen 236 obyvatel a 45 domů. Od roku 1679 do roku 1680 zde zuřil mor a pouze 18 párů bylo ušetřeno.

Roku 1701 darovala městu hraběnka Polexina von Pißnitz Mariánský sloup se sochou Panny Marie, který stojí u kašny na horním náměstí. V roce 1722 měl již Gossengrün 78 domů a podle povolání zde bylo 9 krejčích, 9 soukeníků, 6 pekařů, 4 zedníci, 4 kováři, dále ševci, kolář, truhláři, řezník, holič, umělečtí barvíři, mlynář. Po uzavření těžby rudy se stalo naše město domovem mnoha řemeslníků. Velmi důležitá událost se stala v roce 1760. Hrabě Heinrich von Pißnitz propůjčuje Gossengrünu uvolňovací právo, tj. všechny rezidentní obyvatelé jsou bez podřízení a nevolnictví.

Na den Svaté Trojice v roce 1807 zničil oheň 42 domů včetně radnice.

V letech 1816/1817 také přinesl v Gossengrünu zdražení potravin a hladomor. Dvě třetiny obyvatel žilo v létě roku 1817, převážně z trav. Panství Hartenberg zavedlo pomocné práce, stavěly se silnice a vytvořil se zámecký rybník v Hartenbergu.

Pokud se domníváte, že Gossengrün patřil jen k městu zabývající se především těžbou rud (olovo a železná ruda) v 17.století, tak nastaly především s následující dobou rozvíjejícího se průmyslu významné ekonomické a strukturální změny. V 17. a 18. století vniklo povolání soukeníka, tkalce, a to nabídlo mnoho mužům práci a chléb. Když hladomor v letech 1816/1817 postihl i Gossengrün, obyvatelé se snažili mít nový předmět podnikání a tak se začaly vytvářet první jemné paličkované bruselské krajky. V roce 1819 byla zřízena první bruselská krajkářská škola. První učitelkou byla Marie Richter, která přišla z Prahy. Dvanáct dívek bylo prvními studentkami. Dokonce i v v roce 1822 na Hartenbegu pobývající Goethe, se o toto nové výrobní odvětví velmi zajímal. Květinové vzory se postupně rozšířily do okolí Gossengrünu a v roce 1847 zde bylo již 5 výrobců se 300 zaměstnanci. Vrcholem krajkářské výroby v Gossengrünu bylo, když zde byly ušity, přes obchodníka s krajkou Mathese Jakoba, svatební šaty pro mladou císařovnu Alžbětu. Tím se dostaly krajky přes Sasko, Bavorsko až na ruský dvůr. Podnikaví nejlepší prodejci (jako Schnabl, Silier, Leicht, Hackenschmied, Schrötter, Schwarz, Unger, Bauer) přinesli jméno Gossengrün do celého světa. V roce 1938 ušily švadleny z Gossengrünu tehdejšímu říšskému kancléři ubrus složený z několika částí s cyklem pohádkových motivů. Při vyhoštění nesla zavazadla i krajkářské vzory do nového domova, ale dny krajek jsou již sečteny, a dnes tento průmysl téměř zmizel.

Kostel

Ještě jedna věc k našemu farnímu kostelu. Je zasvěcen dvěma apoštolům sv. Petra a Pavla. Avšak devastace a požáry zničily všechny stopy původní staré budovy a jen do kamenného rámu dveří sakristie je vytesán datum 1583, ale později byly další přestavby a nový vzhled zcela přepsal původní. Stará kostelní věž byla zbořena v r.1789. Až v roce 1859 byla postavena nová věž jako orientační bod a se znakem města. Poslední z pokolení Pißnitzer, hrabě Julius Heinrich 1773 zemřel v Egeru (Chebu) jako františkánský mnich, byl dárcem nádherného hlavního oltáře, který je uměleckým dílem a je celý vyřezán ze dřeva v podobě koruny mohutného dubu. Patronát nad kostelem vykonávalo panství Hartenberg. Poslední byla paní hraběnka Franziska Kopal-Henneberg-Spiegel.

Stavba fary byla zahájena v 80. letech 19. století.

Tak jako mnoho jiných kostelů byl také náš na krátkou dobu evangelický. Hřbitov byl původně umístěn u kostela, než byl v roce 1780 přeložen vedle "šibeniční louky". V roce 1842 přišla nyní využívaná správa hřbitova. Poslední katolický farář a arciděkan Arcibiskupský konzistoř byli pan Nicholas Adler, 1904-1944, a konečně kněz Josef Rösch, dne 27.11.1946 zhasl věčného světla v našem kostele . On působil od roku 1946 v Erda, resp. Wißmar jako pastor.

Škola

Také k založení naší školy není známý žádný dokument. Nejstarší zprávy zprostředkovala farní matrika, která byla zavedena v r. 1604 místním učitelem. Stará škola budova stála v blízkosti kostela na místě dnešního fary a hrázděný dům byl postaven jako jednopatrový. Učebny nabízela malý prostor pro 60 dětí. Školská rada se snažila o novou budovu. Teprve v roce 1878 byl položen základní kámen k nové školní budově, kde byly pro veřejnost v r. 1908 chlapecké školy spojeny, vybavená tělocvična a místnost pro kreslení. Hnací silou pro výstavbu veřejné školy byl starosta Wenzel Horner. Teprve v roce 1912 se dovolilo jednotlivým dívkám navštěvovat školu, maximálně však 20% z počtu chlapců. V roce 1912 byla otevřena průmyslová škola, která byla ale přestěhována v roce 1932 do Sokolova, kde byla založena v roce 1927 pro dvě třídy zemědělská škola veřejného vzdělávání. Od roku 1925 byla zde opět státní krajkářská škola umístěna ve škole.

Radnice:

Až do roku 1617 později sloužila jako radnice obchodní firma Vinzl v blízkosti kostela. Roku 1617 městský dům na horním náměstí obec zakoupila a přestavěla na radnici. Tato "stará radnice" sloužila svému účelu až do roku 1928, pak byly přeloženy kanceláře starosty do nově postavené budově spořitelny. Později sloužil jako radnice dům Hornerů.

Pošta:

Poštovní úřad byl postaven v roce 1869. Dříve sloužil Sokolov pro poštu Gossengrün, odkud byla založena kurýrní služba.

Střelecký dům byl postaven v roce 1865 veřejnou obchodní společností, která se skládala z občanů a hlavně z členů střeleckého sboru. V roce 1896 byl dům prodán obci, který byl prodán v roce 1918 Franzu Ungerovi.

Spořitelna:

Společnost byla založena v roce 1872, spořitelní a úvěrová asociace Gossengrünu. V roce 1893 mnoho rodin ztratily všechno, co měli. Již v roce 1894 byla založena nová banka, spořitelna a záložna a byla znovu později nazvaná Gossengrüner Kasse. Ředitelství, obchodník s krajkou Wenzl Horner a Josef Vinzl vytvořil základ pro nové založení. Zpočátku byla banka ve "staré radnici" dohromady se starostou úřadu. V roce 1928 se přestěhovala do nové administrativní budovy. Její působnost zahrnovala až Schönbach (Potočná), Bleistadt (Oloví), Haberspirk (Habartov) a Königsberg (Kynšperk). V Silverbachu (Stříbrná) byla otevřena vlastní pobočka.

Výročí

V roce 1935 město oslavilo 450. výročí založení města. Při této příležitosti se konal od 9.8. až do 12.08.1935 domácí hudební festival.

Rok 1938

Světové politické události v roce 1938 vrhají stín na naše horské městečko. V bývalé sociálně demokratické baště Gossengrünu teď sudetoněmecká strana udávala tón. Během slavné řeči Hitlera ze sjezdu strany v Norimberku se naplnilo horní náměstí lidmi. Druhý den přinesl okázalé demonstrace německých obyvatel. Čeští četníci, přicházející autobusy přes Dolinu a ze sokolovské ulice se snažili zvládnout situaci. Gossengrünští se bránili se zbraní a policie byla na svých místech. Pokus osvobodit policejní stanici prostřednictvím jednání selhal. Vedoucí pošty byl postřelen a vzdal se. Doprovázen svou manželkou chtěl odjet do Sokolova. Ale vůz byl znovu zastaven na náměstí a žena zraněna kulkou do žaludku. Nakonec se jim povedlo dostat se do Sokolova, kde byli ošetřeni.

Výpis z Městské Ročenky 1931, ČSR

Gossengrün (Gossengrün), město (M).

Pošta, telegrafní kancelář, telefon kancelář,

Gossengrün nádraží:Hartenberg, policejní stanice: Gossengrün.

Němci: 1489, Čechoslováci: 6; Ostatní: 1; cizinci: 2: celkem: 1498.

253 domů, 377 bytových jednotek.

Místní vláda:

Poslední komunální volby 16. 10. 1927, voliči: 940;

platných hlasů: 856; výběr: 46; počet zástupců 18.

Rozdělení křesel:

B: 119/2, Ch.: 131/3, DG: 126/3, NS: 112/2, DS: 252/5, K 80/2, Sociální strana: 36/1.

Starosta: Franz Hammer, Körkwarenfabrikant (DS), Náhradník: Ernd Wenzel, aut. zedník a tesař (Ch).

Městská rada: Bauer Johann, Spitzenfabrikant (DS); Paul Karl, Kaminfegermeister (DG); Unger Josef, Landwirt (B); Voigt Heinrich, Raseur (NS).

Zastupitelé města: Adler Nikolaus, Konsistorialrat (Ch); Denk Hermann, Bergmann (DS); Dörfler Richard, Bergmann (K); Gottlieb Josef, Glasarbeiter (K); Horner Felix, Bäcker (DG); Herzog Josef, Maurer (DS); Köpp Anton, Schuhmacher (Ch); Lorenz Johann, Spitzenfabrikant (DS);PolkyJakob, Chauffeur (NS); Richter Michael, Bergarbeiter (Frei-soz.P.); Schmiedt Wenzel, Sattler (DG); Stolz Hugo, Landwirt (B).

Finanční výbor:

Předseda: Egermaier Anton, Schmied (B) (ernannt). Mitglieder: Hoier Anton, Spar­kassenbeamter (ern.); Horner Felix, Bäcker (DG); Kopp Anton, Schuhmacher (Ch); Lo­renz Johann Spitzenfabrikant (DS); Unger Franz, Gastwirt (ern.).

Obecní výbory:

Sanitární věci: Josef Unger, předseda 2. členové.

Místo, na trhu a požární Policie: Ernd Wenzel, předseda, člen 2, Chudobinec:Johann Bauer, předseda, členové 2, Elektrické věci:. Heinrich Voigt, koordinátor, 3 členové, stavební a vodohospodářské záležitosti. Paul Karel, předseda, 4. členové Finanční část: Franz Hammer, předseda představenstva, 2. členové. Úředníci: Josef Neumann, sekretářka, dva policisté

Obecní finance:

Obecní majetek: společenství má 1 dům, 2.5127 ha polí a luk a 0.6754 ha lesa.

Účetní uzávěrka k r. 1928 je s 51865.11 K pasivní.

Daně a poplatky:

Příplatek procento přímých státních daní: daň z budov: 200 %, na pronájem DPH: 133%; do třídy domu dani, pro všeobecné nákupní daně, zvláštního přenosu daňové, důchodové daně a daně z vyššího platu: 200%, ostatní komunální poplatky: obecné nápoje DPH: 25%. Celkem výnos daní: K 54465,81 Zdravotní a sociální instituce:

Poradenství pro rodiče Gossengrünu: Vedoucí lékař: MUDr. Gröbner Karl, Gossengrün. Chudobinec z obce Gossengrün: Vedoucí lékař: MUDr. Gröbner Karl, Gossengrün.

Školy:

Základní škola: 4-tř. Základní škola, vedoucí: ředitel Christi Josef. Veřejné školy: 3-tř. smíšené veřejné školy, dirigent: ředitel: Christi Josef. – školní docházka pro místa: Loch, Annadorf. Tréninkové školy: Průmyslová Škola pro výcvik, Vedoucí, ředitel: Christi Josef. -Zemědělská Škola pro výcvik, ředitel: Edward Bäuml. Jiné školy: Státní krajkářská škola, vyučující učitelka Jakob Margarete.

Muzeum: městské Muzeum Gossengrün.

Kino: Elektra-Kino, majitel koncese: Roth Adalbert, Wildstein. Knihovna: Městská knihovna, Vedoucí: Voigt Heinrich. – Spolková knihovna, Vedoucí: Wagner Josef.

Agentury a kanceláře:

Poštovní, telegrafní a telefonní úřad Gosssengrün, výkonný ředitel: Tschuschner Franz, poštmistr. Četnické velitelství Gosssengrün, tel. č. 5, velitel: Viktor Tománek, seržant.

Pastorační péče:

Katolická církev: Otec: Nicholas Adler, konzistoř;

Kaplan: Oppermann Francis, eingepfarrte obce: Loch, Liebenau, Prünles, Leopoldshammer a Bernau a sklárny, Plumberg, Plumberg, Annadorf, Robesgrün, Werth s Josefsdorf a Hartenberg.

Doprava:

Autobusové linky: Gossengrün - Falkenau a.d.E, který provozuje Steiner, Franz, Zwodau, Gossengrün - Königsberg, který provozuje John Kraus, Königsberg a Gossengrün - Bleistadt, provozované Heinz Rudolf, Rothau.

Peníze a bankovnictví:

Úspory a záložna Gossengrün: vedoucí pracovník: Anton Hoier, pokladník.

Z knihy Hugo Theisinger: Erinnerungen an Böhmen volně přeložil M.Müller